„Naučila jsem se, že když jsem něco rozhodla se srdcem na dlani, obvykle to bylo správné rozhodnutí.“
– Maya Angelou
“Líbí se ti tady?” Dával si na čas s odpovědí, nechávaje příjemný slaný vítr hrát si s čupřinou jemných vlasů. Bylo mu příjemné, jak ho hladí po tváři a uklidňuje jej. Oba chvíli pozorovali horizont a nesnažili se uspěchat přerušení ticha. Sledovali, jak vlny oceánu nabývají na síle a vzdouvají se. Útočíc na pobřeží, které neustupovalo. Dlouhé plochy temně černého písku pláže, přes který se přelévala zpěněná voda, se měnily v zrcadlo, jenž odráželo na síle rostoucí, skoro už ohnivý východ slunce.
“Já nevím, asi ano, je tu hezky,” promluvil potichu a trochu nejistě.
“Chtěl bys být jinde?”
“Ne, tady je to dobré, vážně. Je tu klid.”
“Dobře. Víš, můžeme být kdekoliv si budeme přát. Kdekoliv ty si budeš přát,” dodal ve snaze podpořit ho ve vnímání vlastních pocitů. Byl to jejich první rozhovor a pláž se zdála být ideálním místem. Přesto chtěl znát jeho názor, přál si cítit jeho názor. Dalších pár minut strávili v tichosti. Šumění vody a občasný zvuk ptáků dodával tichu na síle.
“Chtěl by ses plavit tamhle na horizontu, přímo pod sluncem?” přišlo mu jako dobrý nápad zeptat se zrovna na tohle, i když moc nevěděl proč. Sám nikdy neměl velké nutkání k plavbám. Líbili se mu ale plachetnice. Velké, dřevěné lodě, praskající ve švech.
“Nevím, jestli bych to zvládl.”
“Zvládl. Zvládneš všechno, co si budeš…”, na chvíli se odmlčel, “všechno do čeho vložíš čas a energii. Důležité je, aby jsi věřil. Snaž se vnímat sám sebe a rozhodovat se podle toho. Neboj se rozhodování. Není špatné volby, protože vše má svůj smysl. Věci jsou tak jak mají být. Ve chvílích, kdy ochabne tvá víra v sebe sama a to je naprosto v pořádku, věř, že je tu někdo, nebo něco vyššího, co tě vede správným směrem. Něco, co ví, že je potřeba, aby sis tím prošel. Neboj se svých rozhodnutí, jsou vždy správná,” nechal poslední větu, na kterou dal důraz, doznít v odmlce, která se opět protáhla na několik minut. Chvíli Sama pozoroval, jak sedí vedle něj na hrubém kameni deroucího se z písku a nadále sleduje horizont. Tak moc si přál, aby ho touhle jednou větou uklidnil. Aby mu dal potřebnou sílu. Sílu jít za svým srdcem.
